V roce 2008 objevila Iťa v časopise scrapbookový Projekt 365. To znamená, že denně vyfotíte fotku, napíšete k ní text, co se ten den událo, nalepíte vždy jeden týden na dvoustranu a zaznamenáváte tak život pěkně den po dni.
Na začátku roku 2009 se do projektu pustila Iťa spolu s Aktijkou a Unkou.
Moc se mi nápad líbil, ale hned jsem věděla, že tento „model“ je nad mé síly. Rozhodla jsem se proto, že si ho přizpůsobím svým možnostem a dvoustránky nebudu dělat týdenní ale měsíční. Začala jsem v roce 2010. Pro celý rok jsem si zvolila stejnou kompozici a každý měsíc jsem tématicky měnila ozdoby.
Loni jsem dělala různé kompozice a přidala jsem více textu.
Fotím výlety, oslavy, náš každodenní život, ale i krajinu, orosenou trávu či čerstvě spadané listí. Strašně mě to chytlo a bez foťáku nevycházím z domu 
. A protože se mi měsíční stránky osvědčily, budu v tomto projektu pokračovat i v dalších letech. Tvořím tak rodinnou kroniku, kde budou zaznamenány nejen významné události, které si většinou pamatujeme, ale i ty maličkosti (např. když jsme spolu pekli housky nebo jaké byly v lednu krásné rampouchy), o kterých už většinou druhý den ani nevíme.
Jíto, moc obdivuji!!! Já tehdy vydržela do května… pak nic
Ani nevím, jak holky 
I já moc obdivuji
, já mám svůj Projekt 365 z roku 2009 nedotažený: fotky byly bez problémů, ty mám nalepené až do konce, ale u textů jsem skončila přesně v půlce, ve 26 týdnu… (ale mám schovaný diář, kam jsem se s větším či menším úspěchem snažila zapisovat… tak třeba někdy, až nebude co dělat 
) Mrzí mě, že jsem to nedotáhla, protože už dneska je to moc zajímavé, když to zpětně vidím a hlavně s dětmi, když prohlížíme, udivuje mě, jaké detaily si pamatují, a já už ne… 
Rok 2010 jsem se snažila dělat po měsících a jen fotky bez textů, skončila jsem červencem a vloni už jsem ani nezačínala, já asi nejsem ten správný typ kronikáře
To muselo být nadšení. Já bych ten nápad zamítla hned:-) I když ta měsíční kronika nezní špatně.
Že já něco takového nedělala, když byly děti malé. Je pravda, že fotek mám spoustu, ale nějak se vytrácí paměť – co, jak, kdy a proč.
Jéé, to vypadá skvěle. Hned mám chuť se do toho taky pustit. Ale začínat rok od dubna je hloupé a já už ani nevím, co bylo včera, natož v lednu!