Unka: moje scrapbookové začátky

Jsem ten typ člověka, co má neustále potřebu něco kutit a vytvářet. Takže jsem zkoušela různé výtvarné techniky, malování na hedvábí, decoupage, korálky, když jsem čekala děti, tak jsem jim i vyšívala obrázky na osušky…. ze všech těchto technik vznikaly všelijaké, zcela nepotřebné, výrobky. Ale co s nimi???? Takže jsem u ničeho dlouhodobě nevydržela a zkoušela dál…

Ke scrapbooku jsem se dostala čistě omylem a to doslova. Manžel měl v oblíbených položkách uložené „fonty ke stažení“ na scrapbook.cz. Chtěla jsem se podívat na něco jiného a překlikla se, stránka se otevřela a mě zaujalo, že netuším, co to ten scrapbook znamená. Koukla jsem do galerie a byla jsem ztracená… To bylo přesně to, co jsem zrovna potřebovala!! Oběma dětem jsem první rok vyplňovala knížku Deník našeho děťátka, v roce knížka skončila, takže co dál? Chtěla jsem jim dělat nějaké fotoalbum, kam by se dalo i zapisovat zážitky a poznámky. Staršímu synovi jsem s tím i začala. Na A4, jenže pouze s dětskými barevnými papíry z papírnictví a vlastnoručně kreslenými obrázky, ale nějak to nebylo přesně to, co bych si představovala… a najednou jsem viděla ty úžasné vzorované papíry, barevné čtvrtky, ozdoby, alba… a čtvercový formát 30,5×30,5, kam se vejde víc fotek a je celkově (aspoň z mého pohledu) víc možností kompozice….

Nedalo mi to a hned jsem se do toho pustila, sice jen z domácích zdrojů, ale byla jsem novým objevem tak nadšená, že jsem nemohla čekat. A tak vznikly první tři stránky.

A pak první objednávka a po večerech dlouhé hodiny vysedávání u počítače a prohlížení galerie a pak obdivování objednaných vzorovaných papírů a dlouhé rozmýšlení co s nimi, abych tu nádheru nezničila… a pak spousty dalších stránek, a dalších objednávek, postupné začlenění se do české sc. komunity, seznámení s novými kamarádkami, vstup do ScrapMafie a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty…

U scrapbooku už jsem zůstala, baví mě na něm to, že je to činnost velmi rozmanitá, zahrnuje spoustu dílčích procesů, od focení, přes úpravy fotek, rozmýšlení kompozic, až po finální lepení stránek. A vlastně už od samotného plánování rodinných aktivit, protože my scrapbookářky jsme tak ulítlé, že naše veškeré konání je už svázané se scrapbookem. Například si pomyslíme: budou potřeba pěkné podzimní fotky s barevným listím… tak kampak vyrazíme na výlet?