Jak se nám líbilo na srazu

25. – 27. března proběhl již šestý celorepublikový scrapbookařský sraz, který tentokrát organizačně zajišťovaly Gabreta, Isobelka, Keta a spol. Našly výborné místo poblíž středu republiky – školící středisko Erudito v Lukách nad Jihlavou – které jsme obsadily do posledního místečka.

Sjížděly jsme se ze všech koutů republiky již od pátečního poledne. Aktijka a Iťa dovezly a rozložily své obchůdky a celý zbytek pátku byl tradičně věnován všem důležitým činnostem jako je nadšené vítání, veselé povídání, seznamování se s novými tvářemi a probírání se (někdy i skoro norování) všemi těmi úžasnými věcičkami v obchůdcích, které jsme si konečně mohly prohlédnout naživo a vybírat a vybírat. Organizátorky si pro nás připravily slavnostní přípitek a Katie naprosto vynikající scrapbookový dort. Do společenské místnosti jsme si dotáhly alba a užívaly si společnosti stejně praštěných lidiček postižených tímhle nádherným koníčkem – letos dokonce s hudebním doprovodem na kytary.

V sobotu po snídani jsme obsadily druhou velkou místnost – učebnu. Každá jsme měly jmenovitě připravené místo, balíček materiálu na tvoření od Kety (letos cestovatelsky zaměřený a velice vydařený) , krásné razítko s osobní přezdívkou také od Kety a pamětní list od Gabrety, kterému vévodila veselá postavička té které scrapařky s fototváří a nějakými typickými znaky (made by Ekulka a její továrna na sny – ta ženská je úplně neskutečná). Pamětní listy měly jednu volnou stránku přímo určenou k popsání a brzy se rozjela velkolepá podpisová akce – kompletní sada podpisů by měla čítat 32 (zdroj: Katie) .

Tvořily jsme s přestávkou na oběd vlastně celý den. Venku se zatáhlo a začlo pršet a a atmosféra v místnosti byla nabita kompozicemi, vzory, barvami, technikami a novými nápady, tvůrčí vlny probíhaly přítomnými od expanze k recesi a zpět, pusy nepřestávaly povídat a ruce pracovat. Večer pak nejen velice zasloužená večeře, ale i nabídka organizované společné zábavy od ScrapMafie. Organizačně to bylo bohužel slabší a hlavně dlouhé, ale doufáme, že nějakou tu zábavu jste užily, něco nového se dozvěděly a závěrečná stavba co největší věže z třicítkové čtvrtky papíru byla opravdu velkolepá. Loňský titul obhájila Dianka (s Kiarkou a Kukikem v patách) a čestné uznání získaly Lucinka s Terezkou, které bojovaly jako lvice a dosáhly i lepšího výsledku než některé dospělé scrapařky. Zbytek dlouhé sobotní noci již proběhl neorganizovaně, ale podle štěbetání a smíchu i nadále ve veselém duchu.

V neděli už jsme jen dodělávaly (ne až tak my osobně ale minialba), naposled prohrábly obchůdky a účtovaly, ještě proběhlo společné focení a menší kurz úpravy fotografií v Zoner Photo Studiu pod vedením Astarte a po obědě už jen houfné loučení a návraty do reality všedního dne.  Ale konec jednoho srazu je vlastně jen začátek těšení se na sraz další, takže máme rok na to, abychom si to těšení užily

PS.: A fotky – já vím. Nefotila jsem tentokrát celý sraz, ale jen naše soutěže a na můj foťák pak Ekulčin Martin (již pomalu s titulem zasloužilý fotograf ScrapMafie) fotil velké skupinové foto (přikládám čtyři verze, vyberte sobě). Pokud máte pocit, že fotky z místnosti hrají všemi barvami, je to pocit oprávněný. Kombinace žlutého světla nad stolem a mého blesku (navíc s odrazem o zeď) udělala své. Z fotek jsem udělala jednak galerii, kde je každá fotka zvlášť ke stažení i v původní velikosti, a pro maximalisty máme ke stažení kompletní balíček. Fotky jsem jen vyvolala z rawu, otočení a ořezy už si doupravte dle svých potřeb (které u scrapařek mohou být opravdu velmi různorodé).

P.S.S.: A ještě přidám Koalinu větu složenou ze slov začínajících písmeny SCRAPBOOK, kterážto sklidila největší ohlas a veselí:
Sochař Cyril rejdil autem po Brně okolo orloje – kretén

A jak se sraz líbil přímo nám osobně?

Astarte:
Nejprve musím ocenit výběr místa. Bylo super, že v Eruditu mají dvě velké místnosti a navíc kuchyňku, takže se v učebně dalo nechat rozložené tvoření a jíst a bavit se v jiné místnosti, kuchyňka zase dobře posloužila pro obchůdky. Moc se mi také líbily Ketiny balíčky a vůbec celá její příprava tvoření – všechna ta razítka, které si člověk mohl vyzkoušet a použít, písmenka (která už získala jasné určující označení „Ketina“), i to mini, do kterého se mi původně nechtělo, ale nakonec mě tvorba moc bavila. Navíc mi vybrala krásný font na moje osobní razítko s přezdívkou, které jsme od ní všechny dostaly. Takže tímto děkuji celému organizačnímu týmu a Ketě zvláště

I společensky byl sraz vydařený. Dlouho očekáváného setkání skoro celé ScrapMafie jsme si moc a moc užívaly – máme to k sobě přes celou republiku a málokdy se nám povede se sejít v tak hojném počtu (děti, nemoce, práce, znáte to…). Škoda, že na poslední chvíli musela odříct Dagulka – moc jsme na Tebe, Dagulko, myslely. Ať už byly důvody jakékoliv – držíme palce, abys je zvládla vyřešit a na příštím setkání mohla být konečně s námi. Chyběla jsi nám!

Samozřejmě jsme se těšily i na ostatní kamarádky a známé z naší bandy … je to milé, jak už se známe, a najednou jako by mezi minulým a tímhle srazem nebyl rok ale sotva pár hodin – jen děti trochu poporostly. Katie má o něco delší vlasy a Franta halasí úplně stejně jako každý rok, Terezka s Lucinkou se vítají a vybírají v obchůdkách, co budou po mamkách naprosto nutně chtít, tady slyšet Kukíkovo vyprávění a tam Kiarčin smích – prostě už se známe a je to moc fajn. Nové tváře letos výborně zapadly a v sobotu při společném tvoření už dávno nebyly nové, ale naše. A společné tvoření je vůbec kapitola sama o sobě – baví mě občas projít místností, okukovat nové nápady, ukládat si do hlavy technologické zlepšováky, obdivovat a sledovat, jak vzniká tolik krásných stránek najednou – úplně mě to scrapbookařsky nabíjí a po každém srazu se mi tvoří obzvláště lehce a příjemně. Takže za mne měl sraz spoustu příjemných plus, která hravě vyváží dvě nedospané noci, finanční propad (no kdo by těm krásným věcem odolal) a sobotní miniporci rizota k obědu, která naprosto nemohla doplnit energii vydanou celodenním zuřivým tvořením.

Píďa:
Inu Píďa nemá takové básnické střevo, jako Ast, takže mohu jen napsat, že se mi sraz líbil a to moc, Ketin balíček byl skutečně exkluzivní, místo vybrané skvěle (myslím, že za rok bychom se sem mohly klidně vrátit) a společnost dokonalá. I když jednu vadu sraz měl, prostě se nedalo stihnout povyprávět, prohlídnout a nakoupit a vůbec si užít všechno, co by člověk chtěl. Takže se těším na sraz další, tentokrát možná v organizaci ScrapMafie, těším se, že vás zase všechny uvidím a budu moct opět pobýt v tak příjemné společnosti ;)

Díky vám všem za skvěle strávený víkend!