1. řemeslný jarmark v Křenovicích byl svým způsobem pokusný králík našeho obchodního působení a je třeba si narovinu přiznat, že velký svátek scrapbooku to zrovna nebyl. Na druhou stranu, potěšily jsme spoustu dětí, rozdaly vizitky Hurápapíru a do několika dušiček snad zasely malé semínko, ze kterého časem vyroste další praštěná scrapbookařka.
Na jarmark vyrážela naše brněnská sekce (Aktijka, Píďa, Astarte) a protože se jedná o Křenovice u Slavkova, nemusely jsme ani nijak daleko. Scrapbookový stánek pro veřejnost jsme rozkládaly vlastně poprvé, takže jsme nasbíraly řadu cenných zkušeností (což zní rozhodně lépe, než že jsme nasekaly kupu strategických chyb 
Žádný učený z nebe nespadl, a tak se učíme – jak co nejlákavějí rozložit věci, aby zaujaly i laika … jak si vůbec poradit s takovým objemem věcí na prodej … že by se hodily ubrusy, aby byl stánek uhlazenější … že lidé poptávájí hlavně to, co jsme zrovna nedovezly … že vystrčit dopředu tvorbu přáníček nebylo zrovna rozumné, protože k obchodu už většina lidí ani nedojde. Hlavní a největší problém nás ovšem nepřekvapil – měly jsme málo místa. Scrapbookařky mají vždycky málo místa Nakonec jsme ulovily několik židlí a „přebytečný“ stůl, takže jsme se rozumně vešly i s prohlížením alb a tvořeníčkem.
Tvořeníčko se také ukázalo hlavní náplní naší účasti na jarmarku. Aktijka si připravila dva typy přáníček – pro menší děti ražené kytičky a nějaké to razítko, pro ty větší a šikovnější ptáček chrastidlo. Děti přáníčkovaly ostošest a zlákat se nechalo i několik dospělých, takže vznikaly opravdu moc pěkné kousky.
Co se týká scrapbooku jako takového, seznámily jsme se naživo se dvěma kolegyňkami, které jsme znaly zatím jen přes web. Bylo to moc příjemné setkání, obě ukázaly, že jsou holky šikovné, a protože obě také čtou náš blog, tak ještě na dálku zdravíme Doufám, že se jim líbilo, pohrabat se ve scrapbookovém obchůdku naživo. Doteď si pamatuji, jaký to byl napoprvé (a napodruhé, napotřetí … až tak napopáté to trochu opadlo) zážitek pro mne.
Koho scrapbook hodně zajímal, byli ostatní kolegové jarmarečníci. Ve velké míře se jednalo o lidi osobně postižené tvořením a náš stánek je magicky přitahoval (stejně jako nás ty jejich). Prohlíželo se, seznamovalo, a jak jinak, tvořilo. Aktijka si vyrobila velikonoční dekoraci na dveře, já jsem si vyzkoušela práci na sklářském kahanu (mám krásný šišatý korálek) , Píďa .. hmm .. Píďa po zralé úvaze pouze nakupovala Což my tedy také. Finančně výdělečný podnik tenhle jarmark moc nebyl, ale jsme bohatší o spoustu zážitků a několik krásných věcí. A navíc jsme rozšířily národní povědomí o scrapbooku
A teď můžu jít konečně spát, protože večer jsme všechny už sotva stály na nohou, o zádech a hlasivkách nemluvě. Až se zítra Aktijka vzpamatuje, doplním vám článek i o nějaké to foto našeho stánku.
Holky a kdybyste věděly, jak MOC mě mrzelo, že jsem na jih nakonec nedorazila! Situace se v pátek večer zkomplikovala a já vůbec neodjela. Tak jsem si přála vás poznat osobně a vidět vše na vlastní oko, moci si věci osahat… Musí to být zážitek – přesně, jak píšeš, Astarte! (P.S. Sluníčko pošlu poštou nebo někdy po Jíťi?)
Na jarmarku jsem byla, okoukla jsem obchůdek, koupila jsem si knížku o SCRAPBOOKU a další nezbytnosti… Naučila jsem se udělat chrastidlo a musím říct, že holky jsou moc milé, ochotně mi vše vysvětlily a poradily. Prohlídla jsem si naživo jejich úžasná alba a u stánku jsem strávila celé dvě hodiny. Připadlo mi, že to byla jen chvilka!!! Až když ostastní „jarmarečníci“ začali balit tak mi došlo, že jsem si jejich zboží ani neprohlídla. Moc mě to ale nemrzelo, protože čas strávený ve společnosti scrapmafie byl pro mne naprosto úžasný, inspirující, uspokojující……
Děkuji Ája
PS: “ Doufám, že se brzy uvidíme na kurzu!“
PS 2 : “ Knížka je výborná !!!“